[ Pobierz całość w formacie PDF ]
zadním kolem ke trati a z tohoto zadního kola se odstraní pneumatika, takce zbude jen dutý
kovový ráfek. `Hora, která vle%0Å„e atrapu, se volným koncem pYiváce k ráfku a navíje%0Å„ (nebo
pohán%1Å‚%0Å„ zajíce) se postaví obkro%0Å„mo nad bicykl, sehne se a otá%0Å„í rukama pedály, takce se aHora
navíjí na ráfek. PYitahuje zaje%0Å„í figurínu k sob%1Å‚ libovolnou rychlostí ac po %0Å„tyYicet mil za hodinu.
Po kacdém závodu n%1Å‚kdo odnese zaje%0Å„í atrapu pYipevn%1Å‚nou na druhý konec aHory ke startovním
blokom. Rozvine tak aHoru navinutou na ráfku a pYipraví zaYízení k dalaímu poucití. Z vyvýaené
ploainy moce navíje%0Å„ sledovat závod a regulovat rychlost zajíce tak, aby ho udrcoval pYímo pYed
vedoucím psem. Kdykoli se mu zachce, moce atrapu zastavit, takce se závod anuluje (napYíklad
kdyc to vypadá, ce vyhraje pes, který by vyhrát nem%1Å‚l). Prost%1Å‚ jen oto%0Å„í pedály opa%0Å„ným sm%1Å‚rem
a aHora se zamotá do stYedu kola. Moce taky pohyb zajíce najednou zpomalit, tYeba jen na
vteYinu, takce se pes v %0Å„ele automaticky trochu zarazí a ostatní ho dob%1Å‚hnou. Navíje%0Å„ je zkrátka
dolecitý chlapík.
Vaiml jsem si, ce navíje%0Å„ pana Feaseyho uc stojí na své ploain%1Å‚, opírá se o bicykl a skrz
cigaretový kouY si prohlící dav diváko. M%1Å‚l na sob%1Å‚ modrý svetr a zdálo se, ce je to silák.
V Anglii platí zvláatní zákon, podle kterého se podobné podniky mohou konat na stejném
závodiati jen sedmkrát za rok. Proto bylo veakeré zaYízení, které pan Feasey poucíval, pYenosné,
aby je mohl po sedmém závodu pYemístit na jinou dráhu. Se zmín%1Å‚ným zákonem si nemusel
vobec lámat hlavu.
U cíle uc se shromácdil dost po%0Å„etný shluk diváko a napravo od nás vyrostla Yada stánko,
v nichc úYadovali bookmakeYi. Claud mezitím vysvobodil psa z dodávky a odvád%1Å‚l si ho ke
skupince lidí postávajících kolem malého zavalitého chlapíka v rajtkách, pana Feaseyho. Kacdá z
osob v hlou%0Å„ku m%1Å‚la na vodítku psa a pan Feasey si zapisoval jména zvíYat do pYehnutého
zápisníku, který drcel v levé ruce. PYiaoural jsem se blíc, abych ho mohl sledovat.
"Kterejpak to je?" ptal se pan Feasey, drce tucku nad blokem.
"Polnoc," odv%1Å‚til muc s %0Å„erným psem na vodítku.
Pan Feasey poodstoupil a velice dokladn%1Å‚ si psa prohlédl.
"Polnoc. Dobrá, píau si to."
"Jane," Yekl chlapík stojící vedle.
"Hned se kouknu. Jane& Jane& ano, v poYádku."
"Bojovník." Tohohle psa pYivád%1Å‚l %0Å„ahoun s dlouhými zuby. M%1Å‚l na sob%1Å‚ tmavomodrý
dvouYadový oblek, tak obnoaený, ce se místy leskl, a jakmile vyslovil jméno zvíYete, za%0Å„al se
volnou rukou zvolna akrábat na zadnici.
Pan Feasey se sehnul, aby se mohl na psa Yádn%1Å‚ podívat. Dlouhán zvedl o%0Å„i k nebi.
"Odve si ho," Yekl pan Feasey.
Muc rychle sklopil zrak a pYestal se akrábat.
"No tak, odve si ho."
"Poslechn%1Å‚te, pane Feasey," zaaialal chlapík skrz dlouhé zuby. "PYece byste nebyl
takovej."
"Koukej fofrem zmizet, Larry, a pYestaH m%1Å‚ zdrcovat. Oba dobYe víme, ce Bojovník má na
pravý pYední pacce dva bílý prsty."
"Koukn%1Å‚te, pane Feasey," nedal se chlap, "dye ste Bojovníka nevid%1Å‚l nejmíH aest m%1Å‚síco."
"Ztrae se, Larry, a honem. Nemám %0Å„as se s tebou dohadovat." Pana Feaseyho ta rozepYe
zYejm%1Å‚ nevyvedla ani v nejmenaím z míry. "Dalaí," Yekl jen.
Vid%1Å‚l jsem, jak z hlou%0Å„ku vystoupil Claud s Jackiem. Velkou hov%1Å‚zí tváY m%1Å‚l úpln%1Å‚
ztuhlou, jakoby zdYev%1Å‚n%1Å‚lou, strnule zíral do jakéhosi bodu asi yard nad hlavou pana Feaseyho a
svíral vodítko tak pevn%1Å‚, ce mu klouby na ruce vystupovaly jako Yada bílých cibulek. Dovedl
jsem si pYedstavit, jak se asi cítí. Cítil jsem se v té chvíli stejn%1Å‚, ne-li hoY. Vtom se ale pan Feasey
dal do smíchu.
"Helemese," zakYi%0Å„el. "Tohle je ernej panter. PYichází náa aampión."
"Je to tak, pane Feasey," hlesl Claud.
"No, n%1Å‚co vám povím," Yekl pan Feasey, který se jeat%1Å‚ nepYestal smát. "Mocete se sebrat a
rovnou si ho odvízt domo. Já ho nechci."
"Ale pane Feasey& "
"Tak aestkrát nebo osmkrát jsem ho nechal b%1Å‚cet a to sta%0Å„í. Koukn%1Å‚te, pro%0Å„ ho rovnou
neutratíte?"
"Poslechn%1Å‚te, pane Feasey. Nechte ho prosím jeat%1Å‚ jednou b%1Å‚cet a dám vám pokoj."
"Uc ani jednou! Dneska tu mám tolik pso, ce to sotva zvládneme. Pro takovýhle zdechliny
tady není místo."
M%1Å‚l jsem pocit, ce se Claud dá do plá%0Å„e.
"A te vácn%1Å‚, pane Feasey," Yekl. "Uc %0Å„trnáct dní vstávám den co den o aestý, chodím s
ním ven a masíruju ho. Mocete mi v%1Å‚Yit, ce to je úpln%1Å‚ jinej pes nec ten, co tu závodil posledn%1Å‚."
PYi slovech "jinej pes" pan Feasey nadsko%0Å„il, jako by dosedl na pYipíná%0Å„ek. "Co to má
znamenat?!" kYikl. "Jakej jinej pes?"
Musím uznat, ce Claud se zachoval jako paaák a neztratil hlavu. "Helete, pane Feasey,
pYece mi nebudete podsouvat, co jsem neYek. Víte moc dobYe, jak jsem to myslel."
"No dobrá, dobrá. Ale stejn%1Å‚ si ho odvete. Stav%1Å‚t takhle pomalý psy do závodu nemá
smysl. Bute tak hodnej, odvezte si ho domo a nezdrcujte ostatní."
[ Pobierz całość w formacie PDF ]